Cochabamba a kde jsou ty dve?

Nocni autobus nemusi byt zase tak spatna vec, kdyz je dobry. Dovezl me a Janicku do Cochabamby, odkud se dal melo pokracovat na narodni park Torotoro. Divne bylo, ze Eva a Annika se neozvaly, ackoliv to slibily. Ale coz.

Rano jsme se prokousali zmatkem na ulicich a zakoupili listky na vecerni bus do NP. Nasledovala prohlidka mesta zpestrena pruvodem, nebot zitra si Bolivie pripomene vyroci nezavislosti. Takovy pruvod jsme videli uz v La Pazu a je to celkem zajimava podivana. Mestem jde dlouhy zastup lidi, ruzne kapelu, politici, skupinky tanecniku (ovsem daleko umirnenejsich nez jake zname z Brazilie, jak v tanci tak v kostymech), obleceni do zajimavych kostymu, obcas i alegoricke vozy. Pruvod v La Paz pry potreboval 8 hodin, aby presli vsichni ucastnici. Ten dnesni byl sice mensi, ale nam se zrovna moc nehodil, protoze pretnul mesto na dve casti. A my, ve snaze najit turisticke centrum, jsme neustale prebihali z jedne na druhou. Mistni lide maji totiz takovou super vlastnost, ze jsou ochotni poradit i kdyz vi uplne houby, takze nas posilali od certa k dablu a zase zpet. V jednom obchode nam dokonce namalovali podrobnou mapu, jak se dostat k infocentru (dvakrat vlevo, jednou vpravo, otocit se na pate...)ktere bylo pres ulici!

Stejne nam ziskane informace byly na nic, nebot Janicka ma zase problemy s zaludkem a museli jsme nase plany odvolat. Zustavame ve meste v hostelu, zitra se uvidi.

Holkam jsme zkusili zavolat a z rozhovoru jsem rozpacity. Zjevne nekde byly, ale vypovedi se rozchazeji. Nejprve rekli Sorata (12 hodin na sever), coz by teoreticky stihli. Pak se se mnou Eva domluvila, ze se odpoledne sejdeme tady ve meste na namesti (bez tryskace ze Soraty nemozne) a ze napisou zpravu, ktera zatim neprisla. Tak nevim...

Doufam, ze se Eva objevi. Chtel jsem si dneska koupit nejake pastilky do krku, ale s mou spanelstinou jsem dostal na stul od ustni vody po antibiotika skoro vse mozne, jen ne ty pastilky.