Huascaran je uuuzasny

Tak jsme v miste, ktere ma v Cechach smutne jmeno. Narodni park Huascaran, poutni misto vsech lidi, kteri maji radi hory. V  roce 1970 tu pri zemetreseni zahynula vyprava ceskych horolezcu - mistni o tom dobre vi, ackoliv ona nestastna udalost vymazala z mapy cele jedno mestecko (pres 10 000 lidi) a zpusobila velkou katastrofu.

My mame lepsi zazitky - vyrazili jsme na 4denni trek, ktery nas mel zavest az do sedla s vyskou 5070 metru. Ale nedosli jsme a treti den uz jsme byli zpatky. Nebylo to ani tim, ze jsem zahucel po pas do bahna, ani tim, ze jsme zapomneli sirky a sehnali je od pastyre, ale vyskou a pocasim. Pocasi nas nepustilo z tabora ve 4200 metrech a bylo pekne studene, vyska potom zcela odrovnala Evicku, ktera mela v lezici poloze tep 100 za minutu... Tak jsme se zase vratili vcera v noci a rano vyrazili primo pod slavnou horu Huascaran, kde se skvi dve laguny. Diky nasim problemum s vyskou a nedostatku casu jsme to absolvovali v taxi, ale vyhledy byly naprosto neuveritelne. Ledovce jsou tak bile, ze belejsi uz nemuzou byt, a sedi na majestatnich horach s blankytnou modri nebes na pozadi. Sem bych se chtel nekdy vratit a poradne si to tu projit.

Zitra vecer se vracime do Limy, kde ma Eva uz sve vizum a odkud uz bude zbyvat jen odletet domu.