Machu Picchu...
Tohle misto je fakt uzasne. Byli jsme tam od prvnich minut do poslednich a stejne to nebylo dost. Ale od zacatku:
Na Machu Picchu se dostanete z vesnice Aguas Calientes. Do te se dostanete z Cuzca nejsnaze vlakem za pakatel - zpatecni jizdenka stoji okolo 100 dolaru. Ale my to mame radi po svem a proto jsme vyrazili oklikou pres nejake vesnicky (byly trhy a ja odtud mam uzasne rucne delane sachy - Inkove proti Spanelum :) az jsme vecer dorazili do Ollantaytamba, kde jsme prespali. To uz nas bylo 5, protoze jsme potkali Viktora z Rymarova a Kristynu z Mutenic :), se kteryma jsme sdileli taxiky.
Vlak z O. je pouhych 62 dolaru, ale my jsme pohrdli i tim a druhy den se vydali zase vesnickama az do mista, odkud uz jsme dve hodiny slapali podel trati a dorazili do Aguas Calientes po sedme vecer. Zkouseli jsme volat Carlosovi, ktery ma v miste zubni ordinaci, ale nejak to nevyslo, tak jsme se vydali sehnat si jidlo. V tuhle chvili uz nas slo 6, po ceste se pridal Nemec Christian z Frankfurtu. Ceny byly strasne, vsude menu za 20 Sol, nakonec jsme jedli za 12 (normalni cena je 6...). A vecer spat, protoze se vstavalo v 3.30. Proc?
Na Machu Picchu je totiz limit lidi, asi 2000, kteri tam ten den mohou. Ale to neni problem. Existuje ale i druhy limit, pouhych 400 lidi, kteri mohou vystoupit na Waynu Picchu, kopec kteri prehlizi cele bajne mesto Inku a odkud jsou nadherne vyhledy a fotky. A kdo driv prijde, ten se dostane.
Z Aguas Calientes se da budto jet autobusem za 7 dolaru (vse je tam vazne levne, ze?) nebo jit pesky po schodech. Zacali jsme v 4.10 a uz v 5.20 jsme byli nahore u brany, zpoceni jak mysi, protoze MAchu Picchu je ve okolo vysce 2700mnm, coz je tady uz skoro dzungle. U brany jsme cekali az mas pusti a pak si nadavali, ze si musime kupovat listky a zdrzujeme se, zatimco okolo se valily davy tech, co si koupili listky predem. Pak jsme se vydali skrz cele mesto asi 10 minut ostrou chuzi k mistu, kde se registruje na Waynu Picchu. Moc jsem nedoufal, ze bychom se dostali, ale nakonec jsem byl cislo 280 a za chvili jsme uz splhali. Dalsich 30 minut vysokych schodu a pak hodina s nadhernym vyhledem...
Machu Picchu je uzasne uz jen svou lokalitou - okolo jsou vsude temer kolme steny, vysoke kopce a na vrcholu jednoho z nich mesto. A ne ledajake - plne ukazky dokonale prace s kamenem a znalosti astronomie. Misto je tak rozsahle, ze ani vice nez 2000 navstevniku nedelaji zadnou tlacenici. Prohlidka s pruvodcem, ktereho jsme ukecali na polovinu ceny, trvala pres dve a pul hodiny a byla nadmiru vyzivna, nebot chlapec ma zjevne zajem o historii a ochotne odpovidal na otazky. Odpoledne jsme pak jen sedeli v nejvyssim bode, hledeli dolu a uzivali si atmosferu mista, ktere se da tezko s necim srovnat... Mam strasnou radost, ze jsem tam byl.
Cesta zpatky byla taky sranda. 26 kilometru pesky po zeleznici, ktere na zacatku vypadaly jako dobrodruzstvi, se docela protahlo a po osmi hodinach pochodu a dvou hodinach jizdy jsme upadli v Cuzcu (ale jeste predtim jsme povecereli uzasnou pizzu :).