Prvni dojmy

Letiste v Lime je plne lidi, kteri nabizeji taxi za 20 dolaru (za tri minuty slevi na 10 dolaru), rikaji nam priteli a tvrdi, ze zadny autobus z letiste nejede. A kdyz jede, tak za 7 dolaru na osobu. Ale staci vyjit pred letiste a tam - tam je plac, na ktery se kazdych par sekund pririti minibus nebo autobus, ve dverich je chlap a rve na cele kolo, po jake trase jeho vuz jede. Lide bud rychle naskakuji nebo ostenatativne hledi jinam (mistni zpusob jak rict ne). Lima totiz nema zadny dopravni podnik, jenom hromadu soukromych spolecnosti, ktere krizuji mesto a sbiraji lidi. Staci se postavit k ceste a zamavat. Funguje to vyborne, akorat musite vedet, kam chcete jet.

Lima vypada jako takove zanedbane spinave mesto, ve kterem nejsou vyskove budovy. Lidi ziji daleko vice na ulici, maji stanky na chodniku a podobne, u nas moc nevidane veci. Jinak ale ani predmesti nevypada moc jako slum, vsude jsou barevne obchudky a lide jsou lepe obleceni nez ja...

Dopravili jsme se na misto srazu s nasim hostitelem, Camilem, ktery nas vzal na mistni specialitu - syrova ryba nalozena v koreni a citronu, s chobotnici a bramborou. Bylo to v typickem mistnim trzisti, kterych je tu prekvapive dost malo. Vsichni jsme snedli tak tretinu porce, protoze vic fakt neslo. Mozna s chlebem by to bylo lepsi, ale to by nas Peruanci asi zabili po tradicnim zpusobu. Dobra zprava je, ze nemame zatim zadne zazivaci problemy a moc horsi nez syrova ryba z trziste to byt nemuze.

To uz bylo odpoledne a dve noci spatneho spanku a casovy posun nas docela zmahal. Tak jsme se vydali na cestu do Camilova domu. Slaba pul druha hodina cesty. Holt, Lima ma osm milionu obyvatel. Po ceste jsme videli nektere zajimavosti. 

V Peru jsou zakazane potraty, ale na sloupech visi plakaty nabizejici lecbu ¨zpozdene menstruace¨...

Vsude jsou ruzne male kliniky, ktere provadeji lekarske zakroky. Peru ma totiz i zdravotnictvi soukrome (resp. statni je tak spatne, ze ho skoro nikdo nevyuziva). Ceny jsou prekvapive priznive takze si peci mohou dovolit i lide z predmesti, a kvalita je docela vysoka, protoze prumerny vek doziti na predmesti Limi je 76 let.

Rano jsme potkali Camilovu babicku. Ma 87 let, je velmi vitalni a dela rizne loutky z vlny na export do Nemecka a Italie (naprosto uzasne). Zije v centru, na predmesti dlouho nevydrzi protoze je tam moc klid (¨no vzdyt vy to taky znate ne? jste prece mladi¨).

Ted jsme v meste Nazca, kde zitra udelame nejake prohlidky a pojedeme dal do Arequipy. Zatim je tu trochu draz, nez by se nam libilo, ale ucime se smlouvat a v Bolivii jsou podle Camila ceny polovicni, tak snad to pujde.