Sucre
Jednu vec o Bolivii skoro nikdo nevi. A to, ze hlavnim mestem neni La Paz, ale Sucre. Dozvedeli jsme se to az tady, pri navsteve Casa de la Libertad, coz je takove mistni muzeum narodni suverenity. Uzasna prohlidka s pruvodcem, ktery plynne mluvil anglicky a vyznal se v historii, nam odhalila spoustu podrobnosti o minulosti Bolivie i Jizni Ameriky. Napriklad ze nejprve se zeme jmenovala Horni Peru, valka za nezavislost trvala 16 let a ze prvni i aktualni ustava uvadeji jako hlavni mesto Sucre. Dodnes tady aspon maji nejvyssi soud, takze Sucre napadne pripomina Brno :) Co mi je nejvice sympaticke po pobytu ve velmi chladnych oblastech je fakt, ze se tu da pres den chodit v tricku a vecer staci lehka bunda. Lepsi nez tri tricka, mikina, bunda, cepice a rukavice pres den v Potosi.
Je to tu takove opravdu prijemne misto. Mozna minule prispevky na blog pusobi dojmem, ze se tu deje jedna hruza za druhou, ale mezi hruzami je spousta prijemneho lenoseni a prochazek zajimavymi mesty. Jak treba ted - bydlime v hostelu 2 bloky od hlavni namesti, pres ulici mame trziste, kam chodime jist.
Takove trziste, to je zazitek - velka budova naplnena stanky se vsim moznym, od chleba po kalkulacky a dalkova ovladani, sem tam i televize. Na kazdem je misto, kde se da jist. A to je velmi zajimave:
V prostoru jsou desitky malych mist, takovych neohranicenych restauraci, ktere jsou vlastne jen sporak, nejaka mala pracovni plocha, stul a dve lavice k nemu. Kazdou obsluhuje jedna ci dve pani a ta mista jsou na sebe velmi tesne namackana. Jakmile nekdo vstoupi do prostoru a vypada, ze by mohl chtit jist (tim spise 4 gringos), strhne se pokrikovani a nabidky jidel. Obcas dokonce jeste nez promluvime zacne klesat nabizena cena. Videl jsem, ze mistni lidi dokonce tahaji za ruce, coz se ale nam nestalo (jednou na autobusove stanici jsem si myslel, ze skupina lidi nekoho bije - az po chvilce jsem pochopil, ze se snazi te pani prodat listek...). Vsechny nabizeji skoro ta sama jidla, takze rozhodnuti je dost vec nahody. A jidla je vzdycky kopec, takze skoro nikdy nedojim.
Da se sem zajit i na snidani, na smazena vajicka a sladke placky s marmeladou. Abych se ale priznal, uz se tesim na ceske jidlo, protoze to mistni je proste jine.
Docela problem mame v obchodech - k dostani jsou jen zakladni suroviny a nakoupit jidlo na 3 dny na trek je umeni.
Vubec, cim dele tu jsem, tim vic vidim rozdilu. Koupit si 15 deka sunky nejde, protoze tu sunku prodavaji na kolecka. Existuje nekolik malo typu obchodu, ktere maji skoro stejny sortiment a shlukuji se do stejnych mist, takze v jedne casti meste jsou 3 pradelny vedle sebe a jinde zadna. Jeste stesti, ze jsou vsude poulicni prodavaci se zakladni nabidkou balenych napoju, susenek a toaletniho papiru.
Mame ted volny rezim, protoze mam nepeknou rymu, nastesti se to uz zlepsuje. Spociva to v tom, ze hodne spim, sem tam se projdeme po meste ci sedime na lavicce na namesti. Namesti je ale blbe v tom, ze tam casto nekdo neco prodava nebo nabizi cisteni bot.
Zitra navecer jedeme nocnim busem do Cochabamby, kde se asi podivame do narodniho parku na dinosauri stopy.