Vzhuru na Machu Picchu

A jsme v Peru, znovu. Jak jsme se sem dostali je taky pribeh sam pro sebe...

Z La Pazu jsme rano (po oslave narozenin naseho hostitele) odjeli naprosto neuveritelne nepohodlnym mikrobusem do Soraty, o ktere pruvodce a vsichni tvrdi, ze je nejlepsi misto pro chozeni po horach v Bolivii. Teda ona spis byla - kdyz jsme prijeli, zjistili jsme, ze ve meste vznikla monopolni agentura zprostredkujici pruvodce a uctuje si 200 Bol za den. A v tom neni jidlo, stan, skoro nic, jenom ukazovani cesty. A ve state, kde si hornik vydela 50-70 Bol za den se nam tohle opravdu platit nechtelo. Nas hotelier Luis puvodem z Kanady a jedna pani v nasem hostelu z monopolu taky nemeli radost, protoze jim ubyvaji klienti. Poradili nam, ze se da jet taxikem do jedne vesnicky a z tama je to jednoduche, porad nahoru, az se dojde k hezke lagune. Inu dobra, ale ve vesnici po nas chteli dalsi penize (pry za pruchod - pak jsme potkali Izraelce a po nich chteli pry 100 Bol za ochranu, coz uz pripomina mafii), tak jsme na ne ukazali zada a sli sami. S pomoci domorodce za 40 Bol jsme lagunu nasli a tesne pred setmenim se vratili do vesnice. A mame dobry pocit, ze bourame monopol.

Ja jsem s Luisem potom povidal do hluboke noci, nebot je to vemi zajimavy clovek. Usazen v Bolivii od roku 1988, mel co vypravet. A kdyz si nekdo dopisuje s profesorem ekonomie z Harvardu... :)

Ze Soraty pak brzo rano mikrobus do jakesi vesnice na ceste mezi La Pazem a hranici, pak kupovani listku u jakesi podvodnice v Copacabane, v Peru ve meste Puno navsteva plovoucich ostrovu (koupili jsme si tam nejake zajimavosti, spis na podporu komunity nez ze zajmu). A pak jsme jeli pres noc do Cuzca v buse plnem mistnich lidi, kteri pasovali veci (tady jsou normalne vnitrostatni celnice!), a ve kterem byla strasna zima. Jak jsme se tam dostali je cela historie, ktera zacina u te podvodnice v Bolivii a konci tim, ze nam v Punu ukazali jiny autobus, nez kterym jsme potom jeli. Behem nocni cesty jsem byl strasne vztekly (a strasne zmrzly) a kdyby se mi nekdo z tech lharu dostal do ruky, dojde mozna i na fyzicke nasili.

Na druhou stranu, cesta s mistnima tim nejlevnejsim busem ma tu vyhodu, ze se muzeme divat. Chovani tech lidi je pro me neuveritelne, naprosto bez ohledu a premysleni se derou tam a zpatky autobusem, nikdo se nedovoli, nikdo se neomluvi, spis jako splasene stado. Tenhle chaos prodlouzil odjezd o 10 minut, protoze dve zenske s obrovskym pytlem proti sobe v ulicce autobusu proste neprojdou a zrejme to nechapou.

Vubec, ti lidi tady me fakt zacinaji vadit. Proc zrovna oni dostali tak hezkou zemi? Tolik lharu a podvodniku jsem nepotkal za cely zivot co tady za tyden. A to neni jen tim, ze jsem turista. Zacinam byt opravdu nevrly a uz prestavam tolerovat jejich triky. Naposledy chtel taxikar dvojnasobnou cenu, tak jsme se s nim hadali az uplne odjel.

Navic, prijde mi, ze se tady moc nepremysli. Vse je tu udelane napul, zfusovane, hlavne aby to bylo. Kdyby se tu naraz ocitli Cesi misto Bolivijcu (Peruancu), tahle zeme by se razem stala mnohem prijemnejsi.

Nastesti jsou tu i dobri lide, jako Carlos - zubar z Cuzca. Vcera jsme s nim posedeli v kavarne a vysvetlil nam, jak se dostat na Machu Picchu levne a zajimavou cestou (turisticka cesta vyjde na 100 dolaru, my pojedeme za tretinu). Pak jsme jeste vecer sli mestem a trochu povykladal o historii a mohli jsme porovnat zdi, ktere staveli Spanele a Inkove. Remeslne umeni Inku je naprosto uzasne:

Kameny ve zdi nepoji zadny cement, linie jsou jako podle pravitka, mezi kameny se neda strcit ani strenka noze a prestoze je stena mirne zkosena, vsechny kameny maji naprosto stejny uhel. Spanelska zed vedle toho vypada spis jako vytvor trileteho ditete. A to Inkove nemeli zelezne nastroje. Kdyz to clovek vidi, nemuze nic nez zasnout.

Doufam, ze dalsi prispevek bude o Machu Picchu:)