Zase Arequipa
Zase jsme v Arequipe, i kdyz jsme uz nechteli. Ale poporadku:
Pred tremi dny jsme vyrazili busem v 3.30 rano na kanon Colca, mistni div prirody. Americane rikaji, ze Grand Canyon je proti Colce prcek. Dojeli jsme, najedli jsme se a zacali (po malem bloudeni) sestup z 3300mnm do 2200 mnm. To nam dalo celkem zabrat, vyskova nemoc i pres nekolik dni v Arequipe (2300mnm) ubirala sily. Ale vcelku bez potizi jsme dorazili do vesnice San Juan, kde jsme prespali - nejprve nas odchytili v jednom hostelu a nabidli dobrou cenu, tak jsme se tam rozlozili, ale moc se nam to nelibilo. Hlavne se nam nelibilo, ze chteli za lahev vody 10 SOL, kdezto normalni cena je 2,5. Tak jsme sli hledat nejakou moznost, jak ji sehnat levneji . Nasli jsme hostel Roys, kde nas pani v tradicnim kroji okamzite pozvala dal a nabidla nam lepsi cenu. Navic to tam vypadalo lepe nez v tom prvnim hostelu a nikdo tam nebyl, takze celkem snadno jsme se rozhodli zmenit nocleh. Pani nam potom rekla, proc tam nidko neni - ostatni hostely jsou domluvene s pruvodci, ze jim vodi turisty primo do domu a doporucuji je - za to ale chteji nemale penize a ostatni hostely tak treba musi podavat mensi jidla atp. A jidlo, ktere nam uvarili bylo fakt skvele.
Rano jsme vystoupali do tradicni vesnice v 2800m, videli ruiny nejake velmi stare vesnice, ktere vypadaly jak par kamenu na sobe (na to, ze jsme tam sli 45 minut, teda nic moc) a nakonec skoncili v Oaze - miste, ktere lezi v kanonu temer primo pod mistem, ze ktereho jsme vysli. Je tam dost bungalovu a maji tam pro turisty bazeny. Domluvili jsme si snidani na 5.30, popovidali si s dvema Franciouzi a jejich prijemnym pruvodcem a sli spat. Proc 5.30? Cesta nahoru trva asi 4 hodiny a celou dobu na ni prazi slunce, takze je treba ji zvladnout driv, nez slunce ziska silu.
Rano v 5.15 se nam do bungalovu zacala hrnout voda - vybehl jsem abych zjistil, ze mame za bungalovem kanal, ktery zjevne preteka. V kempu nebyl nikdo, tak jsem vyuzil neuklizeneho ryce abych udelal aspon trochu prehradu. Pak jsem zjistil, ze okolo neni nikdo, kdo by nam mel chystat snidani. A co hur, ani nikdo, kdo by nam mohl prodat vodu, kterou jsme potrebovali. Po seste se obevil nejaky kluk, kteremu jsme vrazili penize za veceri a pulku penez za ubytovani a sli jsme (chtel celou castku, ale kdyz jsme ho skoro chytil pod krkem aby se sel podivat na ten kanal a vysvetlil mi to, slevil. Asi to nebyla nahoda, protoze voda v kanalu byla z vypousteni bazenu a on to vedel).
Vystup nahoru sel zprvu hladce, 800 metru jako nic. Ale pak prislo slunce, unava a hlavne vyska. Kazdy krok byl jako s cinkou v ruce a nahore jsem skoro ani nemohl jit po rovince. Kazdopadne jsme dorazili, najedli se a vydali zpet do Arequipy s planem hned pokracovat smer Titicaca. Po malych komplikacich s busem jsme dorazili do Arequipy a cekali do dvou rano na bus, ktery nakonec nejel - v Peru se stavkuje, blokuji se silnice a busy nejedou... Hledat hostel ve tri rano by bylo tezke, ale nastesti jsme o jednom vedeli a bylo tam misto.
Zitra uz bychom snad meli odpoledne odjet. Arequipa je hezka, ale nas cekaji dalsi mista.